Biografie


!Poznámka: Následující info je převážně přeloženo a převzato z internetových stránek. Ale právě čtu knížku o Tonyho životopise, tak vám snad časem budu moct podat podrobnější informace. Ta, I.!


Philip Anthony Hopkins se narodil 31.12.1937 v Port Talbot (Západní Glamorgan, Wales) jako jediné dítě dvou pekařů - Muriel a Richarda Arthura Hopkinse. Při narození vážil asi 3,5 kg(důležitá info :)).Jméno Philip pochází od jeho prarodičů, on ho ovšem téměř nepoužívá a i Anthony si "zkrátil" na Tony.

Již za dob studií jej začalo přitahovat dramatické umění. A tak po dokončení střední školy začal studovat - i jako nadšený pianista - ve Walesu na Cardiff College hudbu a drama. Dva roky zde strávené završil úspěšným absolvováním, po němž se stal členem umělecké rady, kde strávil krátký čas než nastoupil do armády. Po dvou letech vojenské služby se začal opět věnovat herectví a v roce 1963 absolvoval na slavné Královské akademii dramatických umění (RADA). Nyní už mohl svůj talent ukázat světu. Jeho divadelní kariéra obnáší kromě jiného také angažmá v londýnském Národním divadle, kde hrál pod vedením samotného Laurence Oliviera. Jenže i herce, který bezmezně miloval divadlo, začal lákat film. A tak v devětadvaceti letech debutoval před filmovou kamerou malou rolí ve filmu The White Bus.

Roku 1967 se oženil s Petronellou Bakerovou, o rok později se jim narodila dcera Abigail. (Manželství trvalo do roku 1972. Podruhé se oženil v roce 73 s Jennifer Lynton, kterou poznal při natáčení jednoho z filmů. Druhé manželství skončilo v roce 1999. Prvnního března 2003 se potřetí oženil s Stellou Arroyave.)

Jeho filmové začátky se nesly zcela v divadelním duchu a talentovaný divadelní herec nepohrdl žádnou rolí v adaptaci některé hry. Ať už to byly Tři sestry nebo Hamlet. Většina filmové tvorby v Británii 70. let se odehrávala na poli televizním, kde se podobně jako jeho kolegové skvěle uchytil i on. Ale film určený pro stříbrné plátno je nenahraditelný, a tak není divu, že šanci točit "opravdový" film využil vždy, když se naskytla. Kvalitní snímky se mu nevyhýbaly, již v roce 1968 dostal větší hereckou příležitost po boku Petera O´Toola a Katherine Hepburnové v oscarovém dramatu Lev v zimě a poprvé byl nominován za herecký výkon na britskou filmovou cenu BAFTA. Anthony Hopkins svou filmovou kariéru rozhodně nebral na lehkou váhu a již od začátku tvrdě pracoval. Natáčí jeden televizní snímek za druhým a poprvé spolupracuje s režisérem Richardem Attenboroughem (Mladý Winston). V roce 1973 se objevuje v miniseriálu Vojna a mír a za svou roli je oceněn televizní cenou BAFTA.

Rozpětí Tonyho hereckého rejstříku je poměrně velké, a tak ho kromě charakterních rolí v dramatech můžeme vidět i v thrillerech, nebo klasickém katastrofickém snímku Ohrožení Brittanicu, kde ztvárnil jednu z hlavních rolí. Stal se i skvělým představitelem veterináře Siegfieda Farnona ve filmovém zpracování populárního románu Jamese Herriota Všechny velké a malé bytosti. Zcela z jiného soudku je pak jeho role plukovníka ve výborném válečném snímku Příliš vzdálený most, kde znovu hraje pod vedením Richarda Attenborougha. Ve své domovině již dostatečně známý herec ve druhé polovině sedmdesátých let stále častěji pracuje ve Spojených státech, kde se objevuje především v televizních snímcích. Výjimkou je samozřejmě americký horor Richarda Attenborougha Magic, v němž jeho „dvorní“ herec nesmí chybět. Na začátku osmdesátých let se Tony dostává k mnoha zvláštním rolím, potažmo zvláštním filmům. V televizním válečném dramatu The Bunker si zahrál samotného Adolfa Hitlera, ale ještě předtím přijímá hlavní part ve Sloním muži, tehdy ještě neznámého, nicméně po všech stránkách podivného a zároveň talentovaného režiséra Davida Lynche. Za The Bunker obdržel svoji druhou cenu Emmy (1. za The Lindbergh Kidnapping Case)

Přestože se Spojené státy staly místem, kde uplatňuje svůj herecký talent, občas si odskočí „domů“, aby si zahrál v televizních filmech nějakou tu klasiku. Ať už je to Othello nebo role Quasimoda ve filmu Zvoník od Matky Boží. Dobrodružné drama Bounty, kde si Hopkins zahrál spolu s Melem Gibsonem už bylo velkou britsko-americkou produkcí. Koncem osmdesátých let Tony v Británii natáčí další miniseriál Velké naděje (Great Expectations), ale na dveře už klepají devadesátá léta a s nimi i Tonyho životní role. Mlčení jehňátek se stalo špičkou ve svém žánru (thriller, chcete-li horor) a Hannibala Lectera, kultovní postavou a rolí, ve které Anthony Hopkins podal naprosto strhující výkon. Velmi realistické pojetí jeho role nahánělo divákům hrůzu a Tony zaslouženě sbíral jednu cenu za druhou, včetně Oscara za nejlepší mužský herecký výkon roku. Amerika se pro něj v jeho čtyřiapadesáti letech stala doslova Zemí zaslíbenou a on se stal hvězdou světového formátu a u a svými dalšími filmy svou zaslouženou slávu jen potvrzoval.

V následujících letech se objevoval ve výrazných rolích výjimečných filmů a díky svému charismatickému projevu a vždy soustředěnému výkonu, si získával spoustu nových fanoušků. Objevuje se v jedné z hlavních rolích nového zpracování Draculy v režii Francise Forda Coppoly a již počtvrté spolupracuje s Richardem Attenboroughem, tentokrát na skvělém životopisném snímku Chaplin. Krátce po sobě natáčí dva filmy Jamese Ivoryho, Howards End a především Soumrak dne, za který je opět nominován na Oscara. V obou snímcích se setkává s Emmou Thompson, s kterou na plátně předvádějí skutečný herecký koncert. V podobném romanticko-dramatickém duchu se nesl i Attenboroughův snímek Krajina stínů, kde Tony opět exceloval, především díky svému soustředěnému výkonu, ve kterém se odráží celková poklidná atmosféra filmu.

Zjevně neexistuje role a film, který by Tonyho už svou podstatou odrazoval. Ze stylových britských dramat Jamese Ivoryho se rychle přesunul k výpravné produkci v Legendě o vášni, aby si v rodinné sáze zahrál otce rodiny. Stejně snadno na sebe vzal podobu amerického prezidenta Nixona ve stejnojmenném biografickém dramatu Olivera Stonea. Jeho výkon zde byl naprosto přesvědčivý a výsledkem byla další nominace na Oscara. Tonyho výkon v roli prezidenta inspiroval Stevena Spielberga, který neváhal a svěřil mu ve svém historickém dramatu Amistad roli jednoho z prvních amerických prezidentů Johna Adamse. Z jeho dalšího dokonale vytříbeného výkonu vzešla další nominace na Oscara. Ovšem jako správný herec, který už dosáhl ve své profesi takřka všeho, se Hopkinsovi zachtělo také režie. Druhou stranu kamery si vyzkoušel v dramatu August, pro který si sám složil také hudbu.

Po filmech jako Zorro: Tajemná tvář(,kde mu sekundoval Antonio Banderas), Instinkt, nebo adaptaci méně známé Shakespearovy hry Titus, Tony šokoval své fanoušky prohlášením, že s herectvím definitivně končí. Naštěstí se toto oznámení ukázalo jen výkřikem do tmy a Tony vesele pokračoval ve své herecké práci. Jeho fanoušci i milovníci kvalitních hereckých výkonů si mohli oddychnout. Do filmografie si připsal maličkou roli v akčním snímku Mission Impossible 2 a a také roli záhadného muže v adaptaci románu Stephena Kinga Srdce v Atlantidě, kde opět ukázal, že i s umírněným hereckým výrazem může být jeho postava strhující. Záhy nato kývnul na pokračování Mlčení jehňátek a v Hannibalovi Ridley Scotta se podruhé (nikoli však naposledy) proměnil v kanibala Hannibala Lectera. V renesancí prodchnutou Florencií ukázal, jak ďábelský a démonický umí Hannibal Lecter být. Ke svojí oblíbené roli se znovu vrátil v prequelu Mlčení jehňátek s názvem Červený drak.

V akčním filmu Česká spojka, který se natáčel i nás, charismatickým způsobem ztvárnil agenta CIA, který musí zaučit do svého "řemesla" ukecaného a sakrastického Chrise Rocka. Ve volném přepisu knihy Philipa Rotha Lidská skvrna si zahrál partnera Nicole Kidman. Z dalších filmů se můžeme těšit na velkofilm Alexander (postava Ptolemaia) či Proof, kde si zahraje otce Gwyneth Paltrow.

Anthony Hopkins patří k největším hercům současnosti. Od roku 1992 se zaslouženě pyšní titulem sir, který získal právě za své divadelní a filmové úspěchy. Díky svému zodpovědnému, místy až puntičkářskému přístupu k hraní, se nemůže stát, že by jeho postavy byly nevýrazné nebo zapomenutelné. Divadelní zkušenost je pro herce vždy velkým plusem, právě díky ní dokáže neokázalými prostředky zachytit podstatu své role a naplnit jí opravdovostí, díky níž my diváci můžeme příběhy na plátně prožívat stejně opravdově, avšak Anthony Hopkins dokáže mimo to předat každé postavě něco ze sebe.